Odkašlala si a zamrkala, aby zahnala slzy, které jí hrozily vytrysknout z očí. „Dobře. Raději to půjdu dát Kylanovi.“ Zvedla čaj a vděčně se na Ryana usmála.

„Kylan tu ještě není, Katrino.“ Ryan se na ni zamračil a jeho světlé obočí se stáhlo k sobě.

„Je po osmé, pane.“ Podruhé toho rána se podívala na hodinky a její zamračení zrcadlilo to Ryanovo.

„Mohu mu zavolat, jestli chcete,“ nabídl Ryan.

Ro