Yvonne v úžasu otevřela ústa: „Ty…“

„Dost!“ Henry jí stiskl ruku s patřičnou silou: „Řekl jsem ti, že tě tam doprovodím. Proč jsi tak tvrdohlavá? Pojďme!“

Vytáhl ji z Jacquelineina pokoje.

Cestou nahoru se Yvonne upřeně dívala na svou ruku, kterou držel Henry. Po chvíli se konečně probrala s tichým úsměvem.

S Henrym po svém boku by se nebála jít na bojiště, natož na operaci darování kostní dřeně.