Yvonne zavrtěla hlavou a usmála se. „Nic. Jen jez svou snídani.“

Neměla v úmyslu na to odpovídat. Henry se na ni pár sekund upřeně díval a lehce přikývl. Pak už nepromluvil.

Po snídani se Henry posadil na pohovku a začal si vázat kravatu. Náhle se zeptal: „Ohledně té věci, o které jsem tě žádal, abys ji zvážila – co si o tom myslíš?“

„O čem to mluvíš?“ Yvonne uklízela nádobí. Po jeho otázce byla z