Jacqueline se třásla zimou a vypadala, že je strachy bez sebe, za boží milosti.

I tak to odmítala říct. "Ani na to nemysli. Nic ti neřeknu."

Yvonne se zamračila. "Opravdu? Tak začneme znovu."

S tím se natáhla po Jacquelinině límci a vytáhla ji ze země.

Jacqueline pronikavě vykřikla: "YVONNE FREYOVÁ, TY ŠÍLENÁ KRÁVO! PUSŤ MĚ, PUSŤ MĚ!"

"Máš pravdu, jsem šílená kráva. Od té doby, co jsi ty a tvůj ot