Henry samozřejmě zaznamenal nebezpečnou auru vyzařující z Yvonnina těla. Zvedl obočí, ale neřekl nic.

V duchu ale přemýšlel o Naně Mae.

Nejenže jí hlas zněl povědomě, ale i její jméno mu něco říkalo.

Kdo to vlastně byla?

"Slečno Mae, správně?" Yvonne se na Henryho nepodívala, usmála se a zeptala se ženy na druhém konci telefonu.

Nana arogantně odfrkla: "To jsem já."

"Říkala jste, že jste si s mým