Bonnie zírala na Ivora. Za nic na světě se nechtěl hnout z její postele. A co bylo ještě horší, rozevřel župan, aby mu viděla na tělo. I když vypadala klidně, přesto se snažila odvrátit zrak.

Bonnie se zeptala: „Nemáš snad vlastní pokoj?“

„Mám, a právě v něm odpočívám.“

„Klidně si tu odpočívej, jak chceš.“ Bonnie otevřela okno a naznačila, že z něj skočí.

„Co to děláš?“

„Nudím se. Jdu se projít.“