OLIVIE

Čekám, až táta sejde dolů, abychom mohli jít na pole, kde se bude konat poprava. Když pořád nesešel, jdu nahoru a zaklepu na jeho dveře.

„Tati,“ řeknu a pomalu otevírám dveře a vidím ho tam, sedí na pohovce a na něco se dívá.

„Jsi v pořádku, tati?“ zeptám se.

„Myslím, že to nedokážu,“ řekne slabým hlasem.

„Co nedokážeš, tati?“ zeptám se ho tiše.

„Necítím se dnes dobře, Muffin. Nemyslím si,