Henry

Chtěl jsem se k ní natáhnout, zabránit jí, aby ode mě odešla, ale ten úder, do prdele, ten úder měl sílu na úrovni Quirina.

Z ohnuté pozice jsem sledoval, jak odchází, slyšel jsem, jak volá na svého zasraného milence, a pak jsem sledoval, jak ji následuje. Pryč. Ode mě.

„Henry! Ó, má bohyně, jsi v pořádku?“ ptá se Justine, když konečně dokážu nasát tolik potřebný vzduch.

Postavím se a rozhlé