Joshua se otočil a usmál se na Wandu, a v tu chvíli neviděl nikoho jiného.

Zavanul vánek a odvál z Wandinina srdce veškerou podrážděnost, jako by se všechno najednou sladilo v jeden harmonický celek.

Čas plynul a odbilo jedenáct.

Wanda, vědoma si, že by brzy měli vyrazit, řekla Andymu: "Už musíme jít, broučku."

Andyho poník také otevřel oči, postavil se na kopyta, otřásl svou bílou srstí a položil