"Wando, podívej se z okna."

Tváří v tvář Wandě a její podrážděné náladě byl Joshuův hlas stále klidný a tichý jako noc, dokonce i trochu shovívavý, za boží milosti.

Z okna?

Wanda držela telefon a bezmyšlenkovitě přešla k oknu.

"Co vidíš?" zeptal se.

Stála před oknem a neviděla nic než vrstvu sněhu rozesetou venku.

"Nic nevidím."

"To jsem já." V Joshuově hlase byl náznak náklonnosti. "Přijel jsem,