"Omlouvám se za zpoždění," řekla Wren tiše.

Natáhl ruku a konečky prstů se mu chvěly, když se jemně dotkl Clary tváře, stále zarudlé od facky. V jeho karmínových očích se slabě leskly nezadržené slzy, jako by se snažil potlačit emoce, které hrozily přetékat. V jeho hlase se mísila vina a bolest.

Po dlouhé chvíli Wren pustil a klekl si před ni.

"Pojď, vezmu tě domů," řekl.

Jeho hlas byl neobvykle j