Alexandrova slova byla jako rána z čistého nebe.

Wren cítil, jak z něj v jediném okamžiku vyprchává veškerá síla. Zhroutil se do křesla a rukou si zakryl oči, jako by se snažil skrýt vinu a bolest.

V hrdle mu vyvstal ostrý pocit, který se mu prodíral hrudí.

S hořkým úsměvem v hlase řekl chraplavým hlasem: "Co o mně a o ní víš? Jsi jen cizinec. Nerozumíš ničemu."

Od chvíle, kdy na sebe vzal toto bř