Carlisle zvedl ruku a promnul si znecitlivělou tvář, upřeně se díval na prosebný výraz Marthy a pak se náhle rozesmál. "Nikdy bych nečekal, že v tvém věku ještě někoho pošleš, aby mě sledoval."

Carlisle se posadil zpět. Své emoce pečlivě skrýval, ale jeho pohled byl hluboký a nekonečný jako propast.

S úsměvem pokračoval: "Požádal jsem Katrinu, aby se odstěhovala a měla prostor se uklidnit. Konecko