Zeke seděl na lavičce na nádvoří a sledoval sedm studentů, kteří stáli uprostřed. Nemluvili; jen tam stáli, jako by na něco čekali.

Nebo na někoho.

Naklonil hlavu a zaměřil se na každého z nich. Jejich vlci tam stále byli, ale sotva je cítil. Znamenalo to tedy, že už se nemohou proměnit?

Rada je našla, když děkan a jeho stráže selhali. Mrtvé nebo živé? To nemohl pochopit. Co s nimi sakra udělali?