Zeke kráčel po silnici k ošetřovně s Avou v náručí.

Všechno se mu zdálo tak neskutečné. Cítil tu otupělost všude kolem sebe, jak se všichni vyrovnávali se skutečností, že mohli zemřít. Alfa Roland šel po Avině boku a držel ji za ruku. Nepustili se od sebe od té doby, co konečně opustili ten nepořádek, který nadělali v administrativní budově, a šli domů. Jemu to nevadilo, opravdu ne, ale chtěl svou