Rowan byl vyděšený. Urychleně poklekl: „Pane Jezdče, jsem slepý jako patrona a nevím, kdy jsem se vás dotkl. Máte velké slitování, prosím, odpusťte mi.“

Rowan cítil, jak přes něj pan Jezdec přechází, a tak byl tajně přešťastný, protože si myslel, že jeho prosby zabraly.

Reed zkontroloval čas na svém telefonu. Od chvíle, kdy mu Chelsea zavolala, uplynula půl hodina. Ať už je jakkoli pomalá, měla už