Christopher se naparoval do domu Larkinových, na tváři mu pohvizdoval lenivý úsměv, který sloužil jako pozdrav služebným, jež při jeho průchodu pištěly a usmívaly se na něj.

"Pane Lancastere," pozdravil vrchní komorník a Christopher sebou trhl.

"Přestaň se na lidi vynořovat z ničeho nic, Jamesi. Je to strašidelné."

"To je pane Browne, Christophere. Říkám ti to už přes 30 let,"

Christopher se zlomy