„Xaviere, tvé tělo nezvládne spaní na pohovce,“ řekla Edith a soucitně se na něj podívala. „Musíte oba žít tak skromně? Dala jsem ti kartu. Měl bys ji používat!“

Xavier se posadil a uklidňoval ji: „Neboj se, babičko. Nemáme nouzi o peníze. Jen mě prostě nenechá spát nahoře.“

„Proč ne?“

Edith vypadala upřímně zmateně. „Stále se zotavuješ ze zranění. Měla by tě nechat spát aspoň v pořádné posteli!