Už je to hodina, co Esme odešla. Mám pocit, že se topím. Jsem živoucí klišé. Žena, která se zamiluje do zakázaného muže, nebo ještě hůř, do toho idiota, od kterého jsem od začátku věděla, že se mám držet dál. Asi si za to můžu sama. Vstanu z postele a jdu do koupelny. Tam se podívám do zrcadla a vypadám strašně.

„Dej se dohromady. Nemůžeš být ta dáma v nesnázích,“ říkám si. Položím si ruce na břic