Jeden krok vpřed a dva kroky zpět. Tím se stal můj život. Všechno se mi vymyká z rukou. Pokaždé, když si myslím, že to mám pod kontrolou, objeví se další záludnost. Takže jsem tady, v Aurořině ložnici, snažím se sbalit batoh a přitom telefonuju s Avery.

„Mluv se mnou. Vždycky jsi mi mohla říct cokoliv. Co se děje?“

„Ani nevím, kde začít.“

„Kdekoliv. Vím, že Aurora spí, takže ji nemůžeš použít jako