Jeden krok vpřed a dva kroky zpět, zdá se, že se to s Matthewem neustále opakuje. Je těžké myslet na přítomnost, když zmenší vzdálenost mezi námi a vezme mi dech. Už jen poslouchat jeho hlas mi stačí, abych na všechno zapomněla, mít ho blízko je jako doživotní trest. Takže když ta slova vyjdou z mých úst, ani mě to nejméně nepřekvapuje.

"Prostě si mě vezmi."

Vyjdou sotva jako šepot, spíš jako stén