A tak, jakoby lusknutím prstů, všechno pominulo. Dva dny po Rayburnově smuteční mši seděla Cherise u arkýřového okna a kreslila.

Přemýšlela o chvílích po setkání s ním a o trestu pro Ritu, a cítila jistou nespokojenost.

Napadlo ji: "Není snad trest pro Ritu dostatečný? Nebo neměl pan Muller riskovat svůj život jen proto, aby ona zemřela? Vlastně, možná je to trochu od obojího!

Ale já nejsem někdo,