Anně se trochu sevřelo srdce.

Zpočátku v sobě ještě cítila jistý smutek, ale ten okamžitě rozptýlila Liamova slova a proměnil se v hněv, který jí stoupl do hlavy.

Anna vstala od řeky a potlačila nutkání ho zbít. Postavila se tváří k záři zapadajícího slunce a zlostně se zahleděla na Liamovu ostře řezanou, pohlednou tvář.

"Liame, jsem v tvých očích jenom taková žena?"

"Jaká žena?" Lehce se zamračil