„Pane Ackmane, pane Ackmane, počkejte! Neodjíždějte!“

Daniel spěchal, aby zastavil Liamovo auto.

Liam se zamračil, jeho hlas byl chladný: „Co je?“

Při jeho pohledu ostrém jako dýka měl Daniel pocit, jako by mu trhali hruď na kusy.

Skoro bezděčně vyhrkl ‚nic‘ a nechal je jít.

Ale zatnul pěsti a našel v sobě kus hrdosti jako starší z nich dvou: „Už je pozdě a Anna je vyčerpaná, měli bychom ji odvézt