Kapitola 679 Prosím, neopouštěj mě

Anna věděla, že se Gemma bojí hromů, a tak spěšně vstala, aby zatáhla závěsy, a mimoděk zahlédla Bryana, jak stojí venku před dveřmi.

Z nebe se ozval další hrom a přívalový déšť přišel, jak se dalo čekat.

Dešťové kapky velké jako fazole dopadaly silou na zem a dělaly hlasité cákání.

I když bylo v pokoji teplo, Anna se nemohla ubránit pocitu chladu.

Už byla podzim