„Možná bychom se už neměli vídat,“ řekla jsem.

Následovalo ticho. Vzduch se ochladil a zhoustl napětím.

Pak Asher velmi tiše odpověděl: „Cože?“

Náhle stál a já taky. Všechno mi připadalo jako sen, vzdálené a mlhavé. Nemohla jsem jasně myslet.

Ale i přes tu mlhu mě Asherův pronikavý, vyděšený pohled prostřelil skrz naskrz.

„Jen na chvíli,“ opravila jsem se. „Dokud si nesrovnám myšlenky.“

„Cynthie.“