Kapitola 35

Lukáš stáhne ruku zpod mých kalhotek a já téměř vzlykám protestem, dokud mě neotočí a nezvedne ze země. Nohy se mi obtočí kolem jeho pasu a přitisknu ústa k jeho, líbám ho, jak kráčí ke stolu v jídelně. Ten pohyb mi připomíná Deacona a mé srdce vynechá úder. Ne. Nesmím na něj myslet, zvlášť ne teď. Lukáš mě posadí na okraj stolu, než odtrhne ústa od mých.

„Lehni si, chci svůj oběd,“ us