Stáhnu prsty a postoupím vpřed. Úhel je trochu nepříjemný, ale jsem odhodlaný to zvládnout, pokrčím kolena a srovnám svůj hrot proti základu Axelova ptáka.

„Uvolni se pro mě, zlato, dýchej,“ řeknu, když se velmi pomalu posouvám dovnitř a klouzám po Axelově délce.

Josie se chvěje, jak se kolem nás natahuje, a Axel zakleje, když pomalu, ale jistě vklouznu úplně dovnitř. Je to tak zatraceně těsné, že