„Mám štěstí, že mám vás, mé spřízněné duše a otce mých dětí. Teď honem do koupelny, ať můžeme jít všem říct tu novinu,“ usmívám se.

Kluci už vědí, co jsme právě zjistili. Cítím, jak reagují skrze pouto, ale nic neříkají. Čekají a nechávají Axela a mě, abychom jim a dětem tu novinu sdělili osobně u snídaně.

O dva týdny později přijíždíme na akademickou ošetřovnu na ultrazvuk. Technicky bychom už mě