** Dillonův pohled **

Jsem v půlce sušení vlasů ručníkem, když to uslyším, slyším ji.

Tiché sténání, které mi vyráží vzduch z plic. Ztuhnu na místě, ručník mi bezmocně visí v rukou, a napínám sluch, abych slyšel víc. Stěny jsou tenké, a já se soustředím tak akorát, abych ze sebe udělal zasraného masochistu.

Další zalapání po dechu.

Zakňourání.

Archieho jméno zašeptané jako hřích.

Zatnu čelist a za