Lisa nahlédla skrze skleněné dveře a znovu zaklepala. Max dokořán otevřel dveře a srdečně recepční přivítal.

„Dobrý den, Liso,“ usmál se Max. „To je moje pošta?“

Lisa se tázavě podívala na Georgii, pak obrátila svou pozornost zpět k Maxovi.

„Ehm, ano, pane Harte.“

Podala mu svazek dopisů a dalších úředně vypadajících obálek, přičemž jednu oddělila od ostatních: „Tato je z toho terapeutického jezde