Georgia vystoupila z auta a Steven odjel. Max stál před ní a usmíval se tak nějak nesměle, s rukama v kapsách. Za ním se oceánské slunce začínalo sklánět níž k obzoru a divoké oranžové a šarlatové barvy západu slunce se rozprostíraly po obloze.

„Vím, že jsi ještě nevečeřela, a po tom vší tom šílenství dneška... myslel jsem, že by se ti hodila chvilka klidu.“

Georgia přišla rovnou k Maxovi a objala