Max popadl bundu, protože se zvedl vítr. Nasedl do svého černého sporťáku a začal řídit, aniž by přemýšlel, kam jede. Max opustil příjezdovou cestu s myslí v chaosu a srdcem rozervaným. Při každém otočení myslel na Georgii a na to, jak se mu bez varování vklínila do mysli a srdce. Max přeřadil na vyšší rychlost a náhle si uvědomil, jak mu chybí ten pocit pohodlí, když se Georgiina ruka proplétala