Znovu, budík prolomil smutné ticho Maxova pokoje. Georgie si promnula oči a zůstala ležet. Pomalu se naklonila na Maxův polštář a zhluboka se nadechla. Chyběly jí jeho ranní polibky, tlumené dunění jeho hlasu, když jí mluvil do vlasů, způsob, jakým jí prstem obtahoval tvář a štípal ji za bradu. Kdyby Georgie na chvíli zavřela oči, cítila by jeho váhu v posteli vedle sebe a jeho mužnou vůni, která