„Dám to do pořádku!“ Maeve zvedla ruku. „Dám ji do pračky za tebe. Můžeš se dívat, jak se košile pere. Platí?“

V Byronových očích se objevil náznak úsměvu. „Platí.“

Ostrý kámen zaražený v Maeveině srdci se zdál být v mžiku obroušen a už tolik nebolel.

Usmála se a konečně pocítila úlevu. „Jde jen o to, že už nebudu mít domov. Můžu žít sama.“

Na své rodině, která po ní jen neustále chtěla peníze, jí