Nikdy jsem netoužila být tou osobou, která vyčnívá z davu. Byla jsem docela spokojená s tím, že jsem jen dívka, která splyne s davem a je si jí všimnuto, když je moje práce dost dobrá na to, aby byla vidět. Ale po pár sklenkách vína jsem ve své mysli slyšela přátele, jak mi říkají, abych se přestala tolik bát, abych jednou zariskovala a byla odvážná. Možná tohle byla moje šance vymanit se ze své komfortní zóny a být odvážná. Nehledala jsem úlet, ale možná pocit a bytí sexy, alespoň jednou, bylo to, co jsem pro sebe potřebovala udělat.

Když jsem vytáhla ty upnuté červené šaty s řasením, které Brenna trvala na tom, abych si je vzala s sebou, zjistila jsem, že se dívám do zrcadla na ženu, kterou jsem nepoznávala. Moje dlouhé čokoládově hnědé vlasy mi splývaly po ramenou ve volných kudrlinkách a na očích jsem měla kouřové líčení. Bylo přirozené, a přesto svůdné. Když jsem k tomu všemu přidala černé Jimmy Choo a černé psaníčko, spokojeně jsem se usmála. Nebyla jsem zrovna nejhubenější žena, ale měla jsem křivky na všech správných místech.

Šaty mi seděly jako ulité a než jsem se nadála, už jsem seděla v autě a přijížděla před L2 Lounge na noc odpočinkové zábavy. Jakmile jsem vystoupila z auta, necítila jsem se ve svém oblečení jistá, když jsem zaslechla pokřikování několika mužů ve frontě. Prošla jsem kolem nich k ochrance u dveří a podala mu zlatou obálku. Muž se na pozvánku chvíli díval, pak se na mě podíval a zvedl obočí, než mi ji vrátil a uhnul, aby mě pustil dovnitř.

Zhluboka jsem se nadechla a vstoupila do světa, do kterého jsem se nikdy neodvážila. Atmosféra byla relativně klidná a vyrovnaná. Drahý design salonku křičel peníze a sofistikovanost; třída. Muži a ženy postávali na každém rohu, usmívali se a hovořili tlumeným hlasem. Jemná hudba, která se vznášela ve vzduchu, mě uklidňovala, a já jsem si ležérně razila cestu k baru.

"Co si dáte, slečno?" zeptal se barman s perleťově bílým úsměvem.

"Martini suché, prosím."

Podala jsem mu kartu, zaplatila za drink a pak jsem si razila cestu bludištěm lidí ke stolku a sametové židli v rohu. Drinky mnou proudily a seznámila jsem se s servírkou, zatímco jsem si užívala přítomnost lidí kolem sebe. V polovině mého druhého martini jsem si všimla muže středního věku s šibalským úsměvem, jak si to ke mně míří.

"Promiňte, krásko, ale všiml jsem si, že tu sedíte úplně sama. Mohu se k vám přidat?"

Zvedla jsem obočí a tázavě se na něj podívala: "Děkuji, ale nemyslím si, že je to dobrý nápad."

"Ale no tak, nebuďte taková. Slibuji, že nekoušu....moc ne." Z jeho poznámky a výrazu tváře se mi rozbušilo srdce nejistotou. Jednej s ním jako s komplikovaným vyjednáváním, řekla jsem si v duchu, zatlačila jsem nepříjemný pocit a usmála se.

"I když to zní jako docela nabídka...jsem si jistá, že by s tím vaše žena nesouhlasila." Věnovala jsem mu významný pohled směřující dolů na jeho prsteníček, kde seděla velmi znatelná opálená linie od jeho prstenu. Muž se rychle zamračil, otočil se a odešel ode mě hledat jinou ženu, na kterou by se mohl vrhnout.

Zábava tím však neskončila, protože se ke mně přiblížilo několik dalších mužů a já jsem je musela laskavě odmítnout. Ale samozřejmě jsem nečekala, že můj večer půjde tak, jak šel, a štvalo mě, že si tito muži mysleli, že když mi dají nějakou lacinou balicí hlášku, dostanou mě do postele. Zdálo se, že dnešním mužům chybí třída a respekt.

Jak se zdálo, že se salonek zaplňuje, unavila jsem se z té šarády a postavila se, dopila zbytek svého martini a otočila se, abych se vrátila do hotelu. Nečekala jsem však, že když vstanu, narazím do pevné zdi a trochu se potácím.

"Ach můj bože...je mi to moc líto." Muž se otočil ke mně čelem a šok mu byl vepsán v obličeji. Byla jsem v rozpacích a rychle jsem otřela mokré místo z jeho saka, které vzniklo z martini sklenice v mé ruce.

"To je v pořádku...nedělej si s tím starosti." Jeho hlas byl temný a nebezpečný a úsměv, který mu hrál na rtech, ve mně vyvolával trochu nepříjemný pocit.

"Už jsem šla. Ještě jednou, je mi to moc líto."

"Neodcházej. Dáš si se mnou ještě jeden drink? Věci jako tahle se často dějí z nějakého důvodu. Nic se neděje náhodou." Jeho slova mě zastavila v pohybu a cítila jsem se bezradná. Nebyla jsem připravená na to, co řekl, a něco uvnitř mi říkalo, abych se k němu přidala. Za boží milosti!

Přikývla jsem hlavou a následovala ho do klidnější části salonku. Červená sametová lóže stála v rohu s malým stolkem. Prostředí se zdálo intimnější než v jiných částech salonku a zjistila jsem, že sleduji každý jeho pohyb. Všechno na něm křičelo "zlý hoch", ale něco jiného na něm mě nutilo být zvědavá, abych poznala, kdo je. Buď to, nebo to bylo to množství drinků, které jsem ten večer vypila.

Záhadný muž položil ruku na malou část mých zad a naznačil mi, abych si sedla. Když jsem se usadila na pohodlném místě, posadil se vedle mě na druhou stranu a usmál se. Jeho oči nikdy neopustí mou tvář. "Dáš si ještě drink?"

"Martini suché, prosím."

Sledovala jsem, jak ukázal na číšníka a dal mu naše objednávky. Během chvilky se číšník vrátil a podal nám naše drinky. Nejprve bylo trapné ticho trochu děsivé, ale než jsem se nadála, jeho hlas se vznášel zpět ve vzduchu. "Užíváš si salonek?"

"Ano, je krásný. Kromě supů, kteří jsou vytrvalí, jsem si to užila."

"Jsi tu sama? Někdo jako ty by neměl být venku sám. Muži mohou být občas otřesní." Jeho slova mě poněkud uklidnila, ale pak mě na vteřinu naštvalo, že si nemyslí, že bych mohla být venku sama.

"Děkuji za tvou starost, ale jsem v pořádku, ať už jdu ven s lidmi, nebo ne. Upřímně řečeno, nikdy nechodím ven."

"Tak co tě přimělo se dnes večer vydat ven?" Dala jsem si dlouhý lok svého drinku a můj úsměv se rozzářil.

"Slavím dobrý kariérní posun, kterého jsem dnes dosáhla."

Záhadný muž zvedl sklenici a usmál se: "No, myslím, že je na místě přípitek, abychom oslavili tvůj úspěch."

Usmála jsem se, cinkla jsem si s ním sklenicí: "Děkuji. Tvrdě jsem pracovala mnoho let, abych se dostala tam, kde jsem teď. Nic bych na tom ale nezměnila. Udělalo mě to tím, kým jsem dnes."

"Znám ten pocit. Ale bohužel, nic není nikdy zadarmo a v životě, pokud něco chceš dostatečně moc, budeš o to usilovat za každou cenu."

Nemohla jsem si pomoct, ale myslela jsem si, že v jeho slovech je jemný náznak, a usmála jsem se na něj. Možná jsem v tom viděla příliš a přemýšlela jsem o věcech. Tenhle muž byl obrazem boha sexu a seděl přede mnou, jako by se o nic nestaral.

Číšník přišel a zeptal se, jestli chceme další kolo drinků, a k mému překvapení záhadný muž řekl vodu a číšníka odmítl. "Jen vodu?"

"Ano, už jsi toho na dnešek vypila dost. Voda nám oběma udělá dobře."

Byla jsem trochu šokovaná a zaskočená jeho slovy. Řekl mi, že už nemůžu pít, a očekával, že přijmu to, co mi diktuje. Tak co mám dělat? Seděla jsem jako ta hodná holka, kterou jsem byla, a nepila jsem nic jiného než vodu, kterou mi nařídil. Co to se mnou tenhle muž dělá? Nebyla jsem ten typ holky, která by přijímala rozkazy od někoho jako je on.

"Takže, viděla jsi už památky v centru města? Třeba muzeum?"

"Bohužel ne. Tohle nebyla rekreační návštěva a nemám čas na prozkoumávání. Možná, až se vrátím příště, uvidím všechny ty věci." Věnoval mi významný úsměv a já jsem se v sedadle posunula.

"Až příště přijedeš na návštěvu, prosím, dovol mi, abych tě doprovodil na tvé prohlídce."

Nemohla jsem si pomoct, ale byla jsem na něj zvědavá. Říká věci, které by normální muži neřekli. Vylila jsem na něj drink a on se choval, jako by se nic nedělo. Právě jsem mu zničila jeho drahé sako a on mi odhání drinky a zásobuje mě vodou a říká, že jsem toho vypila příliš. Tenhle muž byl víc než divný, ale také velmi zajímavý.