Willowina perspektiva:

Věděla jsem, že mám problém. Zmínila jsem se o něčem, co jsem Thomasovi vůbec nechtěla říct. Prostě mi to tak nějak vyklouzlo, když jsme mluvili o všem možném, a teď jsem tady, vystupuju z auta a moc dobře vím, že Thomas je za mnou vzteky bez sebe. Jeho ruka našla důlek v mých zádech a vedl mě ke vchodovým dveřím restaurace. Tušila jsem, co se bude dít.

Budou otázky. Hodně,