Kharys se zadívala Xandrosovi do očí a zaplavily ji vzpomínky na všechno utrpení, které ji k tomuto okamžiku dovedlo. Zakousla se do rtu, aby zadržela vzlyk, který se jí dral z hrdla.

Xandros už tak vypadal zoufale, a Kharys nechtěla jeho trápení ještě prohlubovat, a tak se jí na rtech usadil lehký úsměv.

"Nemusíš přede mnou zadržovat slzy, neříkal jsem ti to už?" zeptal se Xandros tiše a něžně.

J