Kapitola sto dvacet

•KEVIN•

Ranní slunce pronikalo skrz závěsy a zalévalo pokoj jemnou září. Dnešek byl ten den. Den mé svatby. To uvědomění mě zasáhlo jako přílivová vlna a přineslo s sebou směs vzrušení a nervozity. Zhluboka jsem se nadechl a snažil se zklidnit své bušící srdce.

Když jsem stál před zrcadlem a snad posté si upravoval kravatu, nemohl jsem se ubránit úvahám o cestě, která mě a Bian