Byl to nádherný den ve společnosti ještě nádhernějšího muže. Ian byl všechno, jen ne nudný. Všechny mé obavy o to, že si nebudeme rozumět nebo že nebudeme mít o čem mluvit, se rozplynuly už během jízdy vlakem, když jsem v jeho společnosti ztratila pojem o čase.

Má jediná stížnost směřovala k času, který utíkal jako blázen, zatímco jsme vytvářeli drahocenné vzpomínky.

Zastavili jsme se na snídani v