Sofiin hlas měl ostrou hranu, vkrádala se do něj malá panika.

Nesnášela, když se Sebastian uzavřel – vždycky to znamenalo, že žvýká něco velkého, něco těžkého.

"Víš, že chci taky Stefi," řekl, jeho hlas byl tichý a vyrovnaný.

Stephanie stála stranou, rty se jí trochu pootevřely, ale nic neřekla.

Slyšet to ji zasáhlo tvrdě – hrudí jí zaplavila vlna tepla.

Sebastian si skepticky odfrkl. "Takže říkáš