Ty léta, kdy v sobě dusila city – člověče, to bylo těžké, táhlo ji to ke dnu. Nikdy to nedala znát.

Teď, jedinou větou, to všechno smetl.

Šťouchal do ní naschvál, hlas měl vřelý a hravý. "Aha? Kvůli čemu?"

Dobře věděl kvůli čemu, ale usmíval se na ni shora, čekal, až se začne ošívat.

Po tvářích Stephanie se skutálely slzy, rychlé a horké. Prudce ho chytila kolem pasu a nešetřila ho.

"Ty si ze mě p