Probudila jsem se s prudkým trhnutím. Moje matka stála nade mnou s lehce opuchlýma očima. „Zlato?“ Otřela jsem si oči.

„Mami, je všechno v pořádku?“ Natáhla jsem se pro telefon na stolku. Bylo šest ráno a chtělo se mi brečet. Konečně jsem zalezla pod peřinu skoro o půlnoci a miluju spánek.

„Už je ráno. Nechtěla jsem tě vyděsit, ale vyrážím.“ Posadila jsem se a znovu si promnula oči.

„Jsi si jistá?