Rowan se ode mě odtáhl a podíval se mi do očí. „Dobře.“

Nix ustoupil, nechávaje mě udýchanou a zmatenou. „Cože?“

Rowan vstal a já jsem málem zakopla, jak rychle to udělal. „Řekl jsem dobře.“ Jeho úsměv byl dokonalý. Všechno na něm bylo dokonalé.

Zavrtěla jsem hlavou, abych si vyjasnila myšlenky. „Jsem zmatená… co?“

Zasmál se a pak mě uchopil v pase, přitáhl mé tělo k svému a sklonil se, políbi