„Myslíš, že se brzy vrátí?“ Wendyin hlas byl tichý, když mi stiskla ruku.

Toya se mi zadívala na tělo a pokrčila rameny. „Nevím.“

„Už je to tak dlouho.“ Připadalo mi, jako by uplynuly dny od chvíle, kdy jsem opustila své tělo a vydala se po černém řetězu vedoucím k Amaře.

Toya se usmála. „Je to sotva hodina.“

Pravda mě zasáhla do žaludku. Hodina. Jak je to možné? Za tak krátkou dobu se toho tolik