Amara na mě zírala zpět s vytřeštěnýma očima. „To je nemožné.“ Couvala, snažila se vytvořit mezi námi prostor. Její tmavé vlasy jí vlály v zádech, jak klopýtala, ale já jsem ji následovala.

„Ne… ale chceš vědět, co je možné?“ Konečně jsem pustila její hrdlo, ale popadla jsem ji za ruku, než se stačila odtáhnout. „To, že jsi tady.“

Zamračila se. „Co?“

„Nechala jsem to plavat, když jsem tě viděla na