Zírala jsem na ni o vteřinu déle, než bylo nutné, a viděla jsem, jak jí na čele vyrašil pot. Pak jsem se usmála. „Samozřejmě, že ti věřím. Brandon by mě nepodvedl… že ne?“ Otočila jsem se k němu a on hlasitě polkl, až jsem to slyšela přes stůl. „Neudělal bys mi to po tom, co táta udělal mámě, že ne?“

Poskočil, jako bych ho překvapila. „Samozřejmě, že ne.“ Ale i odsud jsem viděla, jak hožírá vina.