Máma mě našla o několik hodin později před počítačem. „Zlato?“ Ani si nepamatuju, jak ten hovor skončil, jenom že to bylo dost rychle poté, co táta pustil tu bombu, co mě rozbila. „Zlato?“ Černá obrazovka počítače se mi posmívala. Obrazovka byla klidná, nehybná a tichá, ale uvnitř mě to šílelo. Kéž by táta držel jazyk za zuby.

Proč? Nixův hlas byl tichý, ale zmatený.

Ty i on jste udrželi svou vůni