Následujícího dne jsem byla plná energie. Bolest téměř zapomenuta. Vytratila jsem se z domu brzy ráno, po špičkách jsem míjela Ricka a Shelly. Jakmile jsem ucítila trávu pod nohama, proměnila jsem se a dovolila Nix, aby se proběhla. Pak bude řada na Megan.

Nix běžela podél útesu a pak se stočila k lesu. „Útes je krásný, ale stromy mě volají víc.“ Zafuněla, když se proplétala mezi stromy. Vlhkost m