Ozvalo se zaklepání na dveře a já jsem zasténala, jak to znělo. "Ne... jdi pryč."

"Amy?" zazněl Ronnieho hlas a já jsem znovu zasténala. "Beruško. Musíme si promluvit."

Rowan pootevřel oko. "Proč tu někdo buší na dveře?"

Posadila jsem se a bolestně jsem se zamračila. Mé tělo bylo citlivé. Přetočila jsem se a podívala se na čas. "Je devět ráno." Promnula jsem si oči. Prostěradlo mi sklouzlo z těla